Viki
Rána tupou stranou kopí do zad jí vyrazila dech. Navíc razance rány ji srazila na kolena. Do bláta. Tesák, kterým se oháněla, jí vypadl z ruky. Den předtím si do krve sedřela ruce a nové ostré kamínky začaly ještě nezhojenou rány přikrytou jen plátýnkem s mastí znovu rozdírat. „Vstaň štěně,“ ozvalo se za ní. „Jsou věci, které bys měla dělat. A to je vařit, učit se starat o hospodářství a otce a hledat si manžela. Do ruky Ti patří jehla a nůž, ne meč a kopí.“ Chtělo se jí brečet. Třísknout s tím rezavým starým tesákem, jehož ostří mělo víc zubů než tlama divokých šelem. Dali jí ho a smáli se. Že tu na tu chvíli, než to vzdá, bude bohatě stačit. Chtělo se jí to vzdát a jít domů. Do tepla. Kde je sucho. Najíst se. Spát. „Nemáš na to sílu, vzdej to,“ ozval se hlas za ní. Začala pomalu vstávat. Už ji všechno bolelo a nohy moc neposlouchaly. „Znovu,“ unaveně řekla. „Nechceš jít domů a lehnout si?“ zeptal se jí měkce. „Znovu,“ řekla. „Abych zítra mohla vydržet víc.“ Zavrtěl hlavou. Za pár minut jí věnoval další výprask a dávku bahna. „Nemáš sílu a jsi pomalá. V řadě budeš zaostávat, nikdo vedle tebe se nebude moct na tebe spolehnout. Nevím, co je to za pitomej nápad, že budeš bojovat. A vůbec, jdu domů, marnit čas můžu i značně příjemněji se ženou.“ Udělal dva kroky a otočil hlavu. Nadechl se. „Se ženou, co je ženská.“ Pomalu vstávala. Když odešel, pomalu se táhla domů. Večer bude zase čistit tesák rezavější než je vous leckterého muže a bude se přemlouvat, aby po splnění všech povinností šla další den znovu. Večer by mohla přemluvit matku, aby jí zašila ránu na ruce. No, v nejhorším si ji zašije sama.
Sevřela pevněji ratiště kopí. Se známým pocitem se dostavila jistota a bezmyšlenkovitý klid. Pohnula rameny, aby si alespoň pocitově srovnala ramena. I v plné zbroji bylo z linie těla znát, že ve zbroji není maličký můž, ale drobná žena. Naučila se toho využívat. Byla sice slabší než její spolubojovníci – muži, ale o to rychlejší. Stál vedle ní. Otočil se k ní, aby tiše přetlumočil změnu taktiky. Oči, které tak dobře znala, venčilo o mnoho více vrásek. Pohybem hlavy naznačil směr, kam spolu půjdou. Věděla, že jí bude jistit pravý bok, jak jen to bude možné a seč bude dýchat. Ona hodlala pro něj udělat to samé.
_________________
Viki přišla do skupiny v období, kdy se skupina hodně rozrůstala. Na ženu je většinou málomluvná, ale o to víc ji kmitají ruce, když plete ponožky, nebo vyřezává. Neradno se s ní též střetnout v poli, hrot jejího kopí se v důsledku tréninků pohybuje čím dál tím rychleji.