Navzdory půlnoci bylo díky všudypřítomným plamenům vidět jak v poledne. Vesnice hořela. Tedy ne úplně celá, ale na slaměných střechách domů poblíž palisády tančily hladové jazyky ohňů a šíleným hladem, povzbuzovaným mírným větříkem, stravovaly práci celého loňského léta. Mumraj žen a dětí s vědry v rukou se mísil s muži, kteří vybíhali na palisádu a bránili vesnici. Na návsi stála žena. Byla nepřehlédnutelná díky tomu, že byla jediný nehybný bod v šíleném kolotu lidí, který se okolo ní točil. Žena zapotřásla unaveně hlavou. Tam někde venku je její muž a syn a brání vesnici. Nemá čas na vzdychání. A na pláč bude dost času také, až všechno skončí. Krátkým povelem nasměrovala skupinu odrostlých dětí k místu ke studni. Začátek lidského řetězu věděr potřeboval obměnit. Článků bylo tak málo, že jednotliví jeho účastníci museli vždy s vědrem kus popoběhnout. Věděla, že požár zvládnou. Také věděla, že tím její práce nekončí. Menší děti už před chvílí odvedla její dcera do domu a připravovaly společně masti, obvazy a jídlo. Brzo ho bude třeba. Unaveně potřásla hlavou a rukou si odhrnula rudé vlasy padající jí do obličeje. Lososové šaty s výšivkou, které měla tak ráda, byly špinavé a potrhané. Zvedla hlavu. Byla ženou jarla, nesmí propadat malomyslnosti, která je tak nakažlivá. Musí jít příkladem. Zakřičela pokyn a liský řetěz se poslušně zavlnil směřem k dalšímu ohnisku požáru. Až tohle všechno skončí, vyhradí si jeden večer, kdy nebude matkou a ženou jarla, ale jen ženou svého muže. Pokud to skončí. Pokud to přežijí.
________________
Jitka je jarlova žena a matka jeho syna Erika. Ale nejen to ji staví na první místo mezi ženy Wulfgardu. Jitka je určující prvek táborového života. Díky ní bojovníci mají včas jídlo, v táboře je vždycky pořádek a Jitka také pomáhá ostatním členům skupiny s kostýmy. Je velmi zručná – na její ponožky se píše pořadník. Jitka také šije kostýmy a snaží se věci dělat tak, jak se mají. Zásah šicím strojem na kostýmu proto nehledejte, i když její švy jsou jeden jako druhý.