V květnu se nám podařila báječná věc. Na pozvání jsme vyjeli dělat živou kulisu do nejstaršího městečka v Dánsku – Ribe. V tomto městečku je umístěn skanzen, který byla vystavěn na místech, kde bylo archeologickým průzkumem odhaleno dávné sídliště.
Ve skanzenu bylo postaveno několik longhousů tradiční technikou. Sympatické bylo zjištění, že sociální zařízení pro zaměstnance bylo umístěno ve z vnější strany dokonale vypadajícím longhousu. Nám byl přidělen dům na okraji skanzenu. Sice by se mohlo zdát, že dům na okraji skanzenu je i na okraji zájmu, ale opak je pravdou. Náš (na následující týden) dům byl postaven dle na tom samém místě nalezeného půdorysu a sloužil jako hospoda. Náš dům byl prvním domem, který viděl příchozí do tehdejšího Ribe jako obchodního centra. Dal si pivo, najedl se, ustájil koně, uschoval případný náklad a šel omrknout situaci na trh.
Dům je tvořen ze tří místností. Vstupní byla průchozí a dvě boční neprůchozí. Ze středové části se vchází do obytné místnosti nalevo, kde se sedělo, jedlo a vařilo na ohništi. Druhou neprůchozí místností byla ubytovací místnost a v ní hosté spali. Tento dům byl určen pouze pro hosty, majitel se svou rodinou bydlel jinde. Hosté za služby platili penězi a nebo zbožím.
Během našeho pobytu chodily do skanzenu exkurze. Ředitel skanzenu Bjarne nám každé ráno sdělil denní plán. Většinou jsme předváděli běžný život (vaření, úklid, šití, karetkování, tkaní, či práce se dřevem nebo kůží). Velký zájem mezi návštěvníky byl o ochutnání obsahu našeho kotlíku. Dostalo se nám mnoho překvapivých ujištění o chutnosti stravy dávných obyvatel Ribe. Také jsme předváděli směnný obchod a vyměnili jsme pěkný kousek jantaru za větší kupičku přírodních barviv. Janičku jako otroka se nám prodat nepodařilo, kupující konstatovala, že naše Janka je sice pěkná, ale vypadá, že bude rychle utíkat, takže by ji mohla utéct.
-
- Náš dům – spací část
-
- Náš dům – průchozí místnost
-
- Náš dům – hospoda
-
- Tapiserie
-
- Ribe – Dánsko 2016
-
- Zuzanka tvoří
Součástí výletu byla i občasná návštěva muzea. Navštívili jsme muzea v Moesgaardu, Schleswigu, Ladby, Ribe i Hedeby. Největší dojem na nás zanechala expozice v Moesgaardu, kdy exponáty umístěné v tmavých vitrínách a nasvětlené proudem světla vystupují ze tmy jako ostny minulosti.
Byli jsme se podívat na mořském pobřeží v Röme. Foukal silný vítr, naháněli jsme čepice v písku a chvíli uvažovali o tom, jestli seveřané neměli čepice zajištěné šňůrkou na mašli pod bradou 🙂 Hravost v nás přetrvala i nadále a absolvovali jsme blbnutí v písku za volanty našich přibližovadel. Auto s náhonem na všechny čtyři se ukázalo býti šampionem dne, ale ani maličké auto s turbem se nedalo zahanbit. Byli jsme se také podívat na místě, kde začínala cesta do Itálie, kterou kdysi chodili obchodníci s cenným nákladem.
Pobyt utekl jako voda a nám se opravdu nechtělo domů. Ale už jsme Bjarnemu slíbili, že se vrátíme a na naplnění tohoto slibu se opravdu těšíme.